Fotogalerie - dokumenty a doklady

 

Na této stránce jsou především ukázky dokumentů, které doprovázely člověka po celý jeho život.

Můžete podívat na:

křestní list - rodný list

vysvědčení

tovaryšský list - výuční list

domovský list - svazek domovský

svatební smlouva

protokol o zkoušce snoubenců

opovědění prohlášek

oddavkový list - oddací list

souhlas se sňatkem

------------------------------------------------------

List odmrtný dědiny Černý


Křestní list - Rodný list

V minulosti byl vydáván křestní list většinou až před svatbou, do té doby ho člověk vlastně k ničemu nepotřeboval, nebyl tím osobním dokladem, tak jak ho chápeme dnes. Proto je na zachovaných rodných listech datum vydání až o řadu let později než datum narození a křtu.

 

 

1891 - Alois Válek

1904 - Josef Havel

1927 - Karolína Erbová

1931 - Růžena Filarová

 
 

 

 


Vysvědčení

 

 

1903 - Josef Volf (měšťanská škola)

 
 

 

 


Tovaryšský list - Výuční list

Malá umělecká díla našich předků ...

 

 

1932 - Vratislav Volf

1942 - Zdeňka Havlová  
 

 

 


Domovský list - Svazek domovský

V našich zemích vzniklo domovské právo v roce 1849 na základě tzv. Zřízení obecného (zákon č. 170/1849). Podrobně bylo domovské právo upraveno Domovským zákonem (zákon č. 105/1863). Jeho některé paragrafy změnila Domovská novela (zákon č. 222/1896).

Oba zákony (č. 105 a 222) převzala po roce 1918 Československá republika a domovské právo platilo podle těchto zákonů až do konce roku 1948 (zaniklo podle zákona č. 174/1948 Sb. ze dne 30.června 1948 platného od 1.ledna 1949).

Domovské právo spojovalo osobu s konkrétní obcí - osoba měla nárok na nerušený pobyt v ní, právo na chudinské zaopatření a zaopatření ve stáří. Domovské právo měl zpravidla člověk v obci, kde se narodil, při přestěhování do jiné obce v ní mohl zažádat po určité lhůtě o udělení domovské práva, avšak nemuselo mu být vyhověno.

Domovské právo se dědilo po otci, manželka získala domovské právo po svém manželovi. Domovské právo mohl člověk získat i po udělení služebního místa v dané obci.

Pokud člověk nežil více jak 10 let ve své domovské obci, mohla tato obec požádat jinou obec (kde se dotyčný zdržoval) o přijetí do jejího domovského svazku.

Na jedné straně bylo domovské právo závazkem obce vůči svému občanu, na straně druhé bylo nástrojem, jak se zbavit různých přivandrovalců a osob v obci nechtěných - obec domovské právo neudělila a poslal člověka tzv. postrkem do jeho domovské obce a na její náklady.

Domovské právo osvědčoval tzv. domovský list.

 

 

1890 - Josef Válek

1903 - Jan Filar 1920 - Jan Filar 1921 - Alois Válek  
 

 

 

  1921 - Antonín Válek

1933 - Josef Válek

1938 - Vratislav Volf  
 

 

 

  1940 - Josef Válek

1940 - Karel Gronych

1940 - Marie Válková

1940 - Zdeňka Havlová

1943 - Zdeňka Havlová  
 

 

 


Svatební postupní smlouva

Svatební postupní smlouvou dostávali budoucí novomanželé společně nebo každý zvlášť od rodičů nějaký majetek, většinou to byl dům na bydlení, hospodářské budovy a polnosti, ale také zvířectvo a nářadí. Smlouvy bývaly na několik stran a při jejich čtení zjistíme, že úřední čeština je jazyk krásný, místy trochu krkolomný ...

 

 

1931 - Antonín Válek a jeho syn Antonín Válek a Růžena Filarová

 
 

 

 


Protokol o zkoušce snoubenců

 

 

1908 - Josef Havel a Marie Hubáčková

 
 

 

 


Opovědění prohlášek

 

 

1908 - Josef Havel a Marie Hubáčková

 
 

 

 


Oddavkový list - Oddací list

 

 

1919 - Alois Válek a Marie Sovová

1931 - Antonín Válek a Růžena Filarová

 
 

 

 


Souhlas se sňatkem

V matrikách oddacích často najdeme souhlas otce (za přítomnosti dvou svědků) se sňatkem syna nebo dcery v případě, že ještě nebyli plnoletí. Plnoletost byla v minulosti 24 let, později se snižovala. Místo podpisu bývaly v minulosti tři křížky, teprve později s růstem vzdělanosti najdeme i podpis otce a dvou svědků. Tyto podpisy jsou často jedinou dochovanou ukázkou písma, jak naši předkové psali (vlastní text souhlasu psal někdo z příslušné fary).

 

 

1888 - František Milčický souhlasí se sňatkem dcery Marianny Milčické s Antonínem Válkem

 
 

 

 


List odmrtný dědiny Černý

Ves Červenka (v minulosti se jmenovala Černý - viz menu Obce) bývala poddanskou vsí města Litovel. V roce 1616 představitelé Litovle udělili Července tzv. List odmrtný diediny Czerný. Tímto dokumentem se povolilo obyvatelům Červenky činit závěť.